Moje panenky na Blog.cz

Nedávno se mi dostalo do rukou klubíčko červené příze a po dlouhé době mne popadla i chuť něco tvořit a tak jsem pletla a sešívala až vznikla tato malá kolekce oblečků.

Těmto panenkám velikosti Bárbie jsem propadla díky jejich nádherným obličejům. Jsou to už dospělé krásné dámy. Zde je první z mé zbírky a doufám, že brzy přibudou další.

Chtěla jsem zkusit ušít sukni v pase do gumy. Výsledek můžete vidět sami. Pro tento typ panenky to není zrovna nejvhodnější volba...

Z nedaleké školky jsem na nějakou dobu adoptovala panenku. Je vysoká 36 cm a je to ten typ, na který si ještě pamatuju z vlastních dětských let. Podobnou jsme měly v družině a k ní krabici oblečků. Byla to ta nejoblíbenější panenka, s kterou si chtěla hrát snad každá holčička. I na této malé slečně je poznat, že patří k těm oblíbenějším. Na některých fotkách si můžete všimnout např. chybějících vlásků. Snažila jsem se ji aspoň trošku vykoupat a rozčesat vlásky, které jsem upravila do původního účesu. A právě díky těm vzpomínkám na oblíbené převlékání panenek jsem se hlavně zaměřila na výrobu nových kousků do šatníku. Jde o jednodušší modely, které se musí snadno převlékat. Přece jen si s panenkou budou hrát malé děti.

Vždy se mi líbilo vyšívání technikou richelieu. Dečka na obrázku je teprve mým druhým pokusem o tuto techniku, je na ní ještě spousta chyb, které musím vypilovat.

Při svém nedávném pobytu na Moravě jsem navštívila výstavu o vývoji módy na Vizovickém zámku. Modely jsou šity na velikost panenek Barbie, uspořádány jsou od gotiky po součastnost.

Za sebe mohu říct, že si autorka, paní Mudráková, dala záležet a dílo se jí opravdu zdařilo.

Je mi jasné, že ne každý milovník panenek se do 31.října, dokdy výstava trvá, může přijet podívat a proto jsem se snažila aspoň některé modely nafotit. K mé smůle jsem však sebou vzala i své dvě děti. Fotit jednou rukou, na druhé držet 15-ti kilové živé stříbro a pokřikovat na 5-ti letou rozpustilku je značně náročné a proto omluvte kvalitu fotek.

Vám, kteří to nemáte daleko doporučuji tuhle výstavku navštívit.

Když jsem dokončovala tento model bylo ještě horké léto. Jsou to pletené tankini. Snad je ještě trošku užije.

Ann Estelle By Mary Engelbreit mne zaujala svým obličejem. Připomíná mi Máničku kříženou s rošťákem. Je vybavena i brejličkami. No uznejte sami. Není rozkošná? Také bude vyžadovat jiný druh oblékání než "dospělé" slečny.

Jako snad většina ženských se ráda občas mihnu i v kuchyni. Ze všeho nejraději peču a připravuji i nepečené moučníky, které nejsou náročné na peněženku ani čas potřebný k jejich přípravě.

500g nízkotučného tvarohu, 200g hotového krému na šlehání v prášku, 200 g piškotů, 1 dl silné kávy, 2 kávové lžičky rumu, cukr nebo umělé sladidlo, kakao na posypání

Krém v prášku ušleháme podle návodu a promícháme s tvarohem, cukrem a trochou kávy ochucenou rumem. Do zbylé ochucené kávy namáčíme piškoty a skládáme je do dortové formy. Na ně rozdělíme část krému a dále tvoříme střídavě vrstvu namočených piškotů a krému. Poslední krémovou vrstvu uhladíme a posypeme kakaem. Před podáváním vychladit.

Až donedávna jsem háček používala pouze k jednoduchému obháčkování úpletu. (Kromě deky, ale tu jsem háčkovala jen krátkým sloupkem, takže nic moc náročného.) Tentokrát jsem zkusila něco malinko jiného. Z příze Sněhurka a pomocí návodu na čepičku vznikl tento výtvorek: